Z blogu Jany Bábíkové (idnes.cz) - Soukromý nebo veřejný ve vodárenství? Proč ne lepší nebo horší?
S ideologickým bojem proti kapitalismu má naše republika bohaté zkušenosti. Komunismus jsme si dobrovolně zvolili a pěkných pár let s ním zápasili. Nepoučili jsme se?
Některá média, včetně iDnes, jsou plná boje proti soukromým vodárenským společnostem. Dočteme se, jak zrádné cizí firmy rýžují na české vodě a odvádějí dividendy do zahraničí. Dočteme se, že nejlepší by bylo vodu opět vlastnit a svěřit ji městům a obcím. A jelikož máme před volbami, hned se objevilo několik spasitelů, kteří nás z toho marasmu vyvedou.
Jak je to ale ve skutečnosti? Jak už to tak bývá, nic není černobílé. Vodárenství má tu smůlu, že je to obor poměrně komplikovaný a průměrný občan tak neví, že 85 % vodovodních trubek a kanalizace stále vlastní česká města a obce. První dobrou zprávou tedy je, že nemusíme nic vyvlastňovat :).
A k čemu nám tedy jsou ty kapitalistické firmy? To jsou provozní společnosti, které na základě smlouvy zajistí, aby vám voda vytekla z kohoutku. Starají se a opravují vodovodní potrubí, ze surové vody vyrobí pitnou, kontrolují její kvalitu, postarají se o kanalizaci i o to, aby do řek odtekla voda řádně vyčištěná a vyřeší všechny havárky i veškeré vaše dotazy na infolince.
To vše na základě smlouvy a za podmínek, které požadovalo město a požaduje stát. Co nám vadí? To, že firmy mají zisk v řádu procent. Vadit by nám ale mělo spíš to, že pokud nejsme spokojeni s tím, jak soukromé firmy podnikají, pak to znamená, že jim nejsme schopni nastavit řádné podmínky. To se týká státních úředníků na ministerstvech a zastupitelů na českých radnicích, nikoho jiného.
To bychom ale nebyli v Česku, abychom to neobrátili a nepřišli se zázračným řešením. Vraťme provoz vodovodů a kanalizací do ruku měst! Ano, přesně do rukou těch měst, které, jak sami přiznáváme, nebyly schopné nastavit správné podmínky pro provozní společnosti. Jak si můžeme myslet, že ti stejní lidé budou schopní ty společnosti řídit?
Ano, zřejmě nastala doba, která si žádá změny. Možná by ale boj s třídním nepřítelem bylo mnohem lepší vyměnit za boj o lepší nabídku, lepší služby ve vodárenství. Chceme provoz vodovodů a kanalizací sloučit do krajských celků? Pokud ano, pojďme najít způsob, jak uspořádat výběrová řízení a srovnat nabídky veřejných a soukromých firem. Mělo by jít o efektivitu, o lepší nabídku, ne o třídní boj.
Protože, ať už stojíme na jakékoliv straně barikády, vždy budou existovat efektivnější i méně efektivní. Firmy, které budou na odborném vrcholu i ty z jeho konce. Pomohlo by nám, kdybychom se poučili z historie a přestali firmy dělit na chtěné a nechtěné a začali je poměřovat podle skutečného výkonu. Na firmy, které fungují lépe a ty ostatní.
Proč? Možná proto, že chceme být na odborném vrcholu a ne na jeho konci. Vždyť přece každý z nás si radší koupí chleba od šikovnějšího pekaře a je jedno, jestli je veřejný nebo soukromý.
Zdroj: http://babikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=593259
Některá média, včetně iDnes, jsou plná boje proti soukromým vodárenským společnostem. Dočteme se, jak zrádné cizí firmy rýžují na české vodě a odvádějí dividendy do zahraničí. Dočteme se, že nejlepší by bylo vodu opět vlastnit a svěřit ji městům a obcím. A jelikož máme před volbami, hned se objevilo několik spasitelů, kteří nás z toho marasmu vyvedou.
Jak je to ale ve skutečnosti? Jak už to tak bývá, nic není černobílé. Vodárenství má tu smůlu, že je to obor poměrně komplikovaný a průměrný občan tak neví, že 85 % vodovodních trubek a kanalizace stále vlastní česká města a obce. První dobrou zprávou tedy je, že nemusíme nic vyvlastňovat :).
A k čemu nám tedy jsou ty kapitalistické firmy? To jsou provozní společnosti, které na základě smlouvy zajistí, aby vám voda vytekla z kohoutku. Starají se a opravují vodovodní potrubí, ze surové vody vyrobí pitnou, kontrolují její kvalitu, postarají se o kanalizaci i o to, aby do řek odtekla voda řádně vyčištěná a vyřeší všechny havárky i veškeré vaše dotazy na infolince.
To vše na základě smlouvy a za podmínek, které požadovalo město a požaduje stát. Co nám vadí? To, že firmy mají zisk v řádu procent. Vadit by nám ale mělo spíš to, že pokud nejsme spokojeni s tím, jak soukromé firmy podnikají, pak to znamená, že jim nejsme schopni nastavit řádné podmínky. To se týká státních úředníků na ministerstvech a zastupitelů na českých radnicích, nikoho jiného.
To bychom ale nebyli v Česku, abychom to neobrátili a nepřišli se zázračným řešením. Vraťme provoz vodovodů a kanalizací do ruku měst! Ano, přesně do rukou těch měst, které, jak sami přiznáváme, nebyly schopné nastavit správné podmínky pro provozní společnosti. Jak si můžeme myslet, že ti stejní lidé budou schopní ty společnosti řídit?
Ano, zřejmě nastala doba, která si žádá změny. Možná by ale boj s třídním nepřítelem bylo mnohem lepší vyměnit za boj o lepší nabídku, lepší služby ve vodárenství. Chceme provoz vodovodů a kanalizací sloučit do krajských celků? Pokud ano, pojďme najít způsob, jak uspořádat výběrová řízení a srovnat nabídky veřejných a soukromých firem. Mělo by jít o efektivitu, o lepší nabídku, ne o třídní boj.
Protože, ať už stojíme na jakékoliv straně barikády, vždy budou existovat efektivnější i méně efektivní. Firmy, které budou na odborném vrcholu i ty z jeho konce. Pomohlo by nám, kdybychom se poučili z historie a přestali firmy dělit na chtěné a nechtěné a začali je poměřovat podle skutečného výkonu. Na firmy, které fungují lépe a ty ostatní.
Proč? Možná proto, že chceme být na odborném vrcholu a ne na jeho konci. Vždyť přece každý z nás si radší koupí chleba od šikovnějšího pekaře a je jedno, jestli je veřejný nebo soukromý.
Zdroj: http://babikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=593259